Toto dílko na pokračování jsem sepsal před deseti lety. Co k tomu dodat? Jsou to úvahy skrze vyprávění pohádkové bytosti. Medvídka, co mluví. Nic víc, nic míň.
Pořád se ptám, co bude zítra. Dělám si starosti z budoucnosti a trápí mě i má minulost, jak jsem byl slabý.
Medvídek se na mě podíval, usmál se, tak mile, že jsem zapomněl na všechny starosti. Byl jsem daleko od lidí, jen ptáci ve větvích zpívali. A pak jen pověděl: ” Naším hlavním úkolem není vidět to, co se matně rýsuje v dálce, ale pracovat na tom, co leží přímo před námi.”
Zamyslel jsem se a odpověděl: ” Aha, ale to mi ušetří spoustu času a starostí, když budu myslet jen do večera.”
Medvídek se ťukl do čela a prohlásil: ” No jasně, o to tu jde.”
” Takže já si naplánuji práci na dnešek a zítřek nechám být.”
“Ano, ale ne úplně, abys alespoň věděl, proč to děláš. Nemůžeš zase žít tak, že něco uděláš a zítra zase navážeš na úplně něco jiného. Tak to by byl pěkný zmatek.”
Zakroutil jsem hlavou: ” Co tím myslíš?”
“No třeba jeden den budeš pomáhat a druhý den škodit. Vše musí sloužit lidem.”
” A co já?” zeptal jsem se ještě jednou.
” Když se budeš zajímat o lidi, pak tě budou mít rádi. To přece chceš, ne?”
Ve větvích zašuměl vítr. A já si uvědomil tu pravdu, kterou mi medvídek Venoušek dal.
Byl použit úryvek z knihy Dale Carnegie- Jak se zbavit starostí a začít žít ( Simon& Schuster NewYork 1984- Talpress Praha 1993)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.