Nechci zde udílet rady, aby lidé přestali plánovat. Nejedná se o žádnou univerzální radu, na kterého každá individuálně působí jinak.
Kamarád vám podrazí nohy v době, kdy si myslíte, že jste toho nejlepšího potkal. Ztratíte peněženku, když se rozhodnete zbohatnout. Naplánujete si cestu po dálnici, dopravní zácpa vás zdrží o několik hodin. Vlak nejede. Jste z práce náhle propuštěn. Někdo vás okrade. Skončíte v nemocnici s nevyléčitelnou chorobou, o které jste nic netušili.
Namítnete, že nesmíme být takovými pesimisty a musíme myslet optimisticky. Teoretiků chodí po světě spousty, aby se náhle zhroutili při banální události, kdy vás prostě v metru okradou o poslední peníze. Možná pak několik bezesných nocí strávíte nad tím, jak se u nás krade. V podnikání se zabýváte plánováním. Podnikatelské, marketingové, finanční plány. Zaměstnanec vás okrade a vybourá vám jediný náklaďák.
Strávíte spoustu času nad tím, jak jsou u nás neschopní lidé. Posloucháte v restauraci u pátého piva a druhé krabičce cigaret politické výlevy a “pravdy.” Navíc i v autobusech, městské dopravě, vlacích. Kolik že stála ta trať z Benešova do Čerčan? A přestanete snít o tom, že jde naplánovat, nekonečnou radost z maličkostí.
Jak jsem na tom já? Dnes jsem vymazal svůj osobní splátkový kalendář na uhrazení svých špatných úvěrů, nahromaděných za patnáct let. Zvedání telefonů od těch či oněch.
Ale naplánovat kromě té radosti z maličkostí lze i tu statečnost. Přestat si vyčítat do nekonečna své chyby. Propadat zoufalství, o kolik přijdeme, kdybychom to neudělali.
Měl bych napsat svůj první román, který jsem si naplánoval. Prý pět stránek denně. Zítra vstanu, možná už ve čtyři, aby mi snad neujel autobus v pět. Po cestě do práce neuklouznu na neposypaném chodníku. Zkuste někomu nakecat, že určitě vstanete, že autobus přijede včas, že si nerozbijete hubu na kluzkém chodníku, neopaříte se ranní kávou. To bude radosti z takové maličkosti, že jste prostě došli. A navíc? Napsat jednu jedinou stránku románu života. Radost navíc.
To prý Bůh má rád. Když vidí naše úsměvy na tváři. Život prostě jde, běží, utíká, vleče se. Pořád vpřed. Nazpět to nejde. To je pravý optimismus.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.